11. – 12. července 2011
Evropský koordinátor humanitární služby Oneness-Heart-Tears and Smiles Abhisar Laža z České republiky, známý mim Vlado Kulíšek ze Slovenska a tři japonští dobrovolníci Akanda, Harashita a Usra navštívili severní oblast Japonska. Během naší dvoudenní návštěvy 11. – 12. července jsme navštívili šest škol a jedno provizorní ubytování ve třech městech v prefektuře Miyagi: Ishinomaki, Minami-Sanriku a Kesennuma, které byly těžce poničené vlnou tsunami 11. března 2011. Kromě humanitárního programu Děti dětem, jsme představili Světový běh harmonie a předali obrazy Sri Chinmoye věnované nadací Jharna-Kala Foundation.
V rámci této mise byly z několika zemí přivezeny různé milé dárky, které byly předány kolem 1000 dětem: dárkové balíčky od českých dětí, které obsahovaly hračku, školní potřeby a fotografii a vzkaz dítěte, které balíček připravilo; dětské multivitaminy, které darovala česká 
firma Dacom Pharma, zabalené v roztomilých plyšových hračkách ve tvaru zvířátek; ručně kreslené pohlednice s gumovým náramkem od dětí ze základní školy v New Yorku; kresby a počítačové grafiky od středoškoláků z New Yorku; umělecké kresby od studentů umělecké školy z Vladivostoku. Tyto milé dárky vyjadřují lásku dětí, které je vytvořily, a jejich zájem o japonské děti, lépe než cokoliv jiného. Chtěli bychom všem dětem, které tyto krásné dárky vytvořily, ze srdce poděkovat.
Ve městě Ishinomaki jsme již podruhé navštívili školy Iinogawa Daiichi a Okawa (při první návštěvě v květnu předali naši japonští kolegové dětem kresby od českých a slovenských dětí). Tentokrát jsme ředitelům obou škol předali dárkové balíčky a multivitaminy pro 172 školáků.
Naše první setkání s dětmi se uskutečnilo v ZŠ Iriya ve městě Minami-Sanriku, přibližně 30 km severně od Ishinomaki. Protože se venku teploty pohybovaly okolo 35°C ve stínu, proběhl program uvnitř ve školní aule. 104 přítomných dětí se výborně bavilo, především při Vladově klaunském vystoupení a při rozdávání dárků. Byl to hezký zážitek vidět tolik rozesmátých tvářiček. Od ředitele jsme se dozvěděli, že celý měsíc neměli elektřinu, a teprve před dvěma týdny jim opět zavedli tekoucí vodu (naše návštěva proběhla přesně 4 měsíce po katastrofě). Deset učitelů, kterým tsunami zničila domovy, museli bydlet ve škole, dokud nenašli jiné ubytování. Reportáž o programu vysílala místní televize hned ten večer 11. července.
Náš tým potom přejel do města Kesennuma, které se nacházelo o 10 km severněji a bylo naším hlavním cílem.
Druhý program proběhl v základní škole Minami-Kesennuma, která nyní sdílí budovu s jinou základní školou, protože jejich byla vážně poškozená vlnou tsunami. Z 206 dětí jich 80% procent ztratilo své domovy a musí nyní docházet z provizorních úkrytů a narychlo postavených domků. Kolem 150 dětí se také muselo odstěhovat do jiných měst po té, co ztratily domovy, některé i rodiče. Přes tuto extrémně těžkou situaci byly děti plné energie a nadšení a na Vladovo vystoupení reagovaly se smíchem a radostí. Jako dárky dostaly Kids to Kids balíčky od českých dětí a vitamíny od firmy DACOM Pharma z Kyjova, které jsme zabalili do plyšových zvířátek. Akci navštívili i dvoje místní noviny.
Navštívili jsme i tělocvičnu základní školy Minami-Kesennuma, která, jako i tělocvičny dalších škol v okolí, nyní slouží jako provizorní ubytování. Kolem 60 lidí zde stále žije 4 měsíce po katastrofě. Jen v prefektuře Myagi stále žije v tělocvičnách a dalších úkrytech kolem 13.000 lidí (dalších 15.000 lidí už bylo ubytováno v provizorních domcích, které v oblasti staví vláda). 
Ubytování v tělocvičně je samozřejmě nepohodlné a lidé tam nemají žádné soukromí. Každý má k dispozici několik metrů čtverečních oddělených nízkými přehrádkami. Uprostřed tělocvičny stojí několik stanů, které však slouží jen pro převlékání. Tělocvična nemá ani klimatizaci (v létě, kdy jsme Japonsko navštívili, je běžně 35°C ve stínu!). Viděli jsme ale, že je tam neustálá snaha svoje ubytování vylepšovat. Několik dobrovolníků třídilo darovaný materiál, byla tam mini knihovna s darovanými knihami, na stěnách bylo vylepeno mnoho povzbuzujících pozdravů z celého Japonska. Protože jsme tělocvičnu navštívili během dne, byla většina lidí v práci nebo ve škole. Udělali jsme tedy krátký program asi pro 15 starších lidí. Vlado je svým vystoupení rozesmál úplně stejně, jako předtím děti ve škole. Předali jsme jim malé obrázky od školáků z New Yorku a velké kresby od dětí z ruského Vladivostoku. Hned po skončení programu nadšeně vybírali místo, kam kresby vystaví.
Druhý den 12. července jsme navštívili tři další školy ve městě Kesennuma, základní školu Omose (program pro 415 dětí), základní školu Tsukidate (program pro 34 dětí) a střední školu Koizumi (program pro 46 studentů). V ZŠ Omose přišlo 80 dětí o své domovy a dvě děti ztratily své rodiče. I přes to děti reagovaly s radostí a nadšením. ZŠ Tsukidate se nachází hned nad kempem pro dobrovolníky. Japonští i mezinárodní dobrovolníci, kteří přicházejí do Kesennuma pomáhat, mohou v kempu přespávat zdarma, pokud si přinesou vlastní stan a jídlo. Poslední naší zastávkou byla střední škola Koizumi. Školní budovy se nacházejí na kopci nad zálivem, v kterém bylo nedávno velké město úplně smeteno ze zemského povrchu. Také kolem 70% studentů přišlo o domovy a žijí s rodinami v provizorním ubytování postaveném na školních pozemcích. Jedná se o obdobu ubytovacích 
buněk používaných na našich stavbách. V prostoru o velikosti dvou buněk žije až 7 lidí a to je ještě poměrně pohodlné ve srovnání s podmínkami v tělocvičnách.
Nakonec jsme si uvědomili, že jsme přijeli to těchto měst, abychom místním lidem něco nabídli, ale místo toho děti i dospělí dali spoustu energie a naděje nám. Viděli jsme, že děti i učitelé dělají maximum proto, aby udělali krok dopředu a školní program probíhal tak normálně, jak je to jen možné. Ve městě Kesennuma, kde jsme měli možnost strávit více času než v ostatních městech, to vypadalo, že všichni, místní i dobrovolníci z venku, pracují naplno a nesobecky na znovupostavení svého města. Například hlavní ulice byla neustále ucpaná nákladními auty, které přijely z celého Japonska, aby pomohly svést trosky na velkou skládku za městem. V 
dobrovolnickém kempu jsme viděli malou kuchyni s celým sortimentem nádobí a kuchyňských potřeb, které tam darovali předchozí dobrovolníci. Dobrovolník z Kjóta tam budoval jednoduchý solární systém, aby byla k dispozici teplá sprcha. Pan Tamura, jeden ze správců kempu a zároveň mistr ve vaření japonské speciality – pohankových nudlí, nám nabídl čerstvě připravené pohankové nudle k obědu. Byly vynikající! Je to zvláštní přijet do jedné z nejzničenějších oblastí plné trosek, zničených aut a zřícených domů a přitom zažívat ty nejkrásnější věci na světě: a těmi jsou lidská odvaha, odhodlání, jednota, naděje a dětské úsměvy. Proto bychom chtěli na konci naší zprávy s vděčností poděkovat všem lidem z Kesennuma, Minami-Sanriku a Ishinomaki, které jsme potkali, za příležitost posloužit jim tímto skromným způsobem, a popřát jim mnoho sil a odhodlání při obnově jejich měst.
Japonsko: Abhisar, Vlado, Harashita, Akanda a Usra
