11. – 12. července 2011
Evropský koordinátor humanitární služby Oneness-Heart-Tears and Smiles Abhisar Laža z České republiky, známý mim Vlado Kulíšek ze Slovenska a tři japonští dobrovolníci Akanda, Harashita a Usra navštívili severní oblast Japonska. Během naší dvoudenní návštěvy 11. – 12. července jsme navštívili šest škol a jedno provizorní ubytování ve třech městech v prefektuře Miyagi: Ishinomaki, Minami-Sanriku a Kesennuma, které byly těžce poničené vlnou tsunami 11. března 2011. Kromě humanitárního programu Děti dětem, jsme představili Světový běh harmonie a předali obrazy Sri Chinmoye věnované nadací Jharna-Kala Foundation.
V rámci této mise byly z několika zemí přivezeny různé milé dárky, které byly předány kolem 1000 dětem: dárkové balíčky od českých dětí, které obsahovaly hračku, školní potřeby a fotografii a vzkaz dítěte, které balíček připravilo; dětské multivitaminy, které darovala česká 
firma Dacom Pharma, zabalené v roztomilých plyšových hračkách ve tvaru zvířátek; ručně kreslené pohlednice s gumovým náramkem od dětí ze základní školy v New Yorku; kresby a počítačové grafiky od středoškoláků z New Yorku; umělecké kresby od studentů umělecké školy z Vladivostoku. Tyto milé dárky vyjadřují lásku dětí, které je vytvořily, a jejich zájem o japonské děti, lépe než cokoliv jiného. Chtěli bychom všem dětem, které tyto krásné dárky vytvořily, ze srdce poděkovat.
Ve městě Ishinomaki jsme již podruhé navštívili školy Iinogawa Daiichi a Okawa (při první návštěvě v květnu předali naši japonští kolegové dětem kresby od českých a slovenských dětí). Tentokrát jsme ředitelům obou škol předali dárkové balíčky a multivitaminy pro 172 školáků.
Naše první setkání s dětmi se uskutečnilo v ZŠ Iriya ve městě Minami-Sanriku, přibližně 30 km severně od Ishinomaki. Protože se venku teploty pohybovaly okolo 35°C ve stínu, proběhl program uvnitř ve školní aule. 104 přítomných dětí se výborně bavilo, především při Vladově klaunském vystoupení a při rozdávání dárků. Byl to hezký zážitek vidět tolik rozesmátých tvářiček. Od ředitele jsme se dozvěděli, že celý měsíc neměli elektřinu, a teprve před dvěma týdny jim opět zavedli tekoucí vodu (naše návštěva proběhla přesně 4 měsíce po katastrofě). Deset učitelů, kterým tsunami zničila domovy, museli bydlet ve škole, dokud nenašli jiné ubytování. Reportáž o programu vysílala místní televize hned ten večer 11. července.
Náš tým potom přejel do města Kesennuma, které se nacházelo o 10 km severněji a bylo naším hlavním cílem.
Druhý program proběhl v základní škole Minami-Kesennuma, která nyní sdílí budovu s jinou základní školou, protože jejich byla vážně poškozená vlnou tsunami. Z 206 dětí jich 80% procent ztratilo své domovy a musí nyní docházet z provizorních úkrytů a narychlo postavených domků. Kolem 150 dětí se také muselo odstěhovat do jiných měst po té, co ztratily domovy, některé i rodiče. Přes tuto extrémně těžkou situaci byly děti plné energie a nadšení a na Vladovo vystoupení reagovaly se smíchem a radostí. Jako dárky dostaly Kids to Kids balíčky od českých dětí a vitamíny od firmy DACOM Pharma z Kyjova, které jsme zabalili do plyšových zvířátek. Akci navštívili i dvoje místní noviny.
Navštívili jsme i tělocvičnu základní školy Minami-Kesennuma, která, jako i tělocvičny dalších škol v okolí, nyní slouží jako provizorní ubytování. Kolem 60 lidí zde stále žije 4 měsíce po katastrofě. Jen v prefektuře Myagi stále žije v tělocvičnách a dalších úkrytech kolem 13.000 lidí (dalších 15.000 lidí už bylo ubytováno v provizorních domcích, které v oblasti staví vláda). 
Ubytování v tělocvičně je samozřejmě nepohodlné a lidé tam nemají žádné soukromí. Každý má k dispozici několik metrů čtverečních oddělených nízkými přehrádkami. Uprostřed tělocvičny stojí několik stanů, které však slouží jen pro převlékání. Tělocvična nemá ani klimatizaci (v létě, kdy jsme Japonsko navštívili, je běžně 35°C ve stínu!). Viděli jsme ale, že je tam neustálá snaha svoje ubytování vylepšovat. Několik dobrovolníků třídilo darovaný materiál, byla tam mini knihovna s darovanými knihami, na stěnách bylo vylepeno mnoho povzbuzujících pozdravů z celého Japonska. Protože jsme tělocvičnu navštívili během dne, byla většina lidí v práci nebo ve škole. Udělali jsme tedy krátký program asi pro 15 starších lidí. Vlado je svým vystoupení rozesmál úplně stejně, jako předtím děti ve škole. Předali jsme jim malé obrázky od školáků z New Yorku a velké kresby od dětí z ruského Vladivostoku. Hned po skončení programu nadšeně vybírali místo, kam kresby vystaví.
Druhý den 12. července jsme navštívili tři další školy ve městě Kesennuma, základní školu Omose (program pro 415 dětí), základní školu Tsukidate (program pro 34 dětí) a střední školu Koizumi (program pro 46 studentů). V ZŠ Omose přišlo 80 dětí o své domovy a dvě děti ztratily své rodiče. I přes to děti reagovaly s radostí a nadšením. ZŠ Tsukidate se nachází hned nad kempem pro dobrovolníky. Japonští i mezinárodní dobrovolníci, kteří přicházejí do Kesennuma pomáhat, mohou v kempu přespávat zdarma, pokud si přinesou vlastní stan a jídlo. Poslední naší zastávkou byla střední škola Koizumi. Školní budovy se nacházejí na kopci nad zálivem, v kterém bylo nedávno velké město úplně smeteno ze zemského povrchu. Také kolem 70% studentů přišlo o domovy a žijí s rodinami v provizorním ubytování postaveném na školních pozemcích. Jedná se o obdobu ubytovacích 
buněk používaných na našich stavbách. V prostoru o velikosti dvou buněk žije až 7 lidí a to je ještě poměrně pohodlné ve srovnání s podmínkami v tělocvičnách.
Nakonec jsme si uvědomili, že jsme přijeli to těchto měst, abychom místním lidem něco nabídli, ale místo toho děti i dospělí dali spoustu energie a naděje nám. Viděli jsme, že děti i učitelé dělají maximum proto, aby udělali krok dopředu a školní program probíhal tak normálně, jak je to jen možné. Ve městě Kesennuma, kde jsme měli možnost strávit více času než v ostatních městech, to vypadalo, že všichni, místní i dobrovolníci z venku, pracují naplno a nesobecky na znovupostavení svého města. Například hlavní ulice byla neustále ucpaná nákladními auty, které přijely z celého Japonska, aby pomohly svést trosky na velkou skládku za městem. V 
dobrovolnickém kempu jsme viděli malou kuchyni s celým sortimentem nádobí a kuchyňských potřeb, které tam darovali předchozí dobrovolníci. Dobrovolník z Kjóta tam budoval jednoduchý solární systém, aby byla k dispozici teplá sprcha. Pan Tamura, jeden ze správců kempu a zároveň mistr ve vaření japonské speciality – pohankových nudlí, nám nabídl čerstvě připravené pohankové nudle k obědu. Byly vynikající! Je to zvláštní přijet do jedné z nejzničenějších oblastí plné trosek, zničených aut a zřícených domů a přitom zažívat ty nejkrásnější věci na světě: a těmi jsou lidská odvaha, odhodlání, jednota, naděje a dětské úsměvy. Proto bychom chtěli na konci naší zprávy s vděčností poděkovat všem lidem z Kesennuma, Minami-Sanriku a Ishinomaki, které jsme potkali, za příležitost posloužit jim tímto skromným způsobem, a popřát jim mnoho sil a odhodlání při obnově jejich měst.
Japonsko: Abhisar, Vlado, Harashita, Akanda a Usra
Naše velké auto s deseti pasažéry dorazilo do města Ishinomaki v prefektuře Miyagi v pondělí kolem 8 hodiny ranní po rychlé jízdě po dálnici (nejprve rovné a potom poničené plné výmolů způsobených zemětřesením). Rovnou jsme šli do ZŠ Futamata, kde náš v tělocvičně čekalo 118 dětí. Měly obrovskou radost z obrázků od evropských kamarádů. Poté, co jsme si s každým plácli rukou na rozloučenou, nás zástupce ředitele odvezl svým autem do další školy ZŠ Oyachi, protože se bál, že bychom zabloudili. Ve škole Oyachi jsme 36 žákům z šestých tříd rozdali obrázky od stejně starých dětí z České republiky. Kresby pro zbytek dětí jsme předali řediteli, který slíbil, že je předá později.
Tentokrát se nás ujal zástupce ředitele školy Oyachi a osobně nás dovedl do třetí školy. Byla to ZŠ Iinogawa I. se 152 žáky společně s 22 dětmi ze ZŠ Okawa. Škola Okawa byla úplně zničená vlnou tsunami a přes 70% dětí a 10 učitelů zemřelo. Představení našeho humanitárního projektu Děti dětem a rozdávání balíčků všem 174 žákům proběhlo venku před školou, protože školní tělocvična slouží jako přechodné bydliště pro lidi, kteří ztratili domovy při katastrofě. Dětem jsme představili i náš další projekt World Harmony Run (Světový běh harmonie). Celý program natáčela místní televize a hlavní noviny o něm napsaly článek. Děti vypadaly opravdu šťastné a učitelé říkali, že je to poprvé od katastrofy, kdy vidí děti se společně tak smát.
Čtvrtou školou byla ZŠ Hashiura, kde se ale nyní učí i děti z dalších dvou škol Aikawa a Yoshihama, které přišly o své školní budovy při tsunami. V tělocvičně jsme rozdali obrázky 175 dětem. Děti si obrázky prohlížely velmi pečlivě a bylo vidět, že zájem a láska jejich evropských kamarádů našla v jejich srdci místo. Po šálku zeleného čaje v ředitelně jsme směřovali do poslední naplánované školy ZŠ Iinogawa II. Ve vstupní hale školy jsme předali obrázky 71 rozzářeným dětem.
Vrátili jsme se do Tokya ospalí a unavení, ale plní hlubokých zážitků a energie od statečných dětí a jejich učitelů.
Šťastné a zároveň překvapené, byli děti z Národní onkologické kliniky v Tbilisi v Gruzii po obdržení dárkových balíčků od svých českých kamarádů. Balíčky naplněné drobnými školními pomůckami, hračkami a dopisy od českých přátel se setkali s obrovskou radostí. Profesor Rezo Gagua ve svém potvrzujícím dopise vyzdvihl důležitost a především lidskost těchto malých balíčků a že děti si tak lépe dovedou představit své kamarády i v jiných zemích, kteří na ně myslí. Podmínky a vybavení na tbiliské klinice jsou velmi základní a zastaralejší lékařské vybavení. Na klinice a v hospici je okolo 40 dětských pacientů, které, pochopitelně, trpí vážným psychickým trauma. Podle mnohých odborníků jsou pro tyto děti často nejlepším lékem slova přátelství a útěchy od jiných dětí.
Fotografie z předávání balíčků budou zpětně prezentovány dětem, které tyto dary plné lásky a porozumění odeslali díky humanitárním organizacím OHTS a partnerské organizaci Hand for Help, která do Tbilisi během minulého roku zaslala i další lékařské vybavení.
Dne 11. března 2011 byla severní část Japonska postižena silným zemětřesením a následnou vlnou tsunami. K přírodní katastrofě se připojily ještě problémy s poškozenou jadernou elektrárnou ve Fukušimě. Statisíce lidí ztratilo své domovy a bydlí v provizorních podmínkách. Potýkají se s nedostatkem potravin, tepla a pohonných hmot. Dospělí i děti také psychicky strádají, protože ztratili nejen své domovy, ale často i další členy své rodiny, příbuzné a známé.
Následující reportáž je z první zkušební cesty našich japonských kolegů do postižených oblastí. Akanda a jeho tým přátel se vydali ve třetím dubnovém týdnu do města Shiogama v nejvíce postižené prefektuře Miyagi. Navštívili jeden z provizorních krytů, kde ve stísněných podmínkách žije přes sto lidí včetně dětí. Akandův tým pro obyvatele krytu uvařil teplé jídlo a zároveň rozdal přítomným dětem obrázky. Jeden z chlapců se hned rozhodl nakreslit na oplátku obrázek pro české a slovenské děti. Na přiložených fotografiích je zaznamenáno jeho úsilí a výsledek.
Velitel krytu doporučil Akandovi navštívit i blízkou školu. Protože však bylo obnovení vyučování posunuto až na příští den, nebyly děti ještě ve škole. Akanda proto předal 70 obrázků přímo řediteli školy a jeho zástupkyni. Oba měli slzy v očích a chválili naše děti, jak krásně nakreslily japonské znaky. Slíbili, že hned druhý den obrázky dětem předají. Ředitel litoval, že již nemají tělocvičnu, kterou jim vzala vlna tsunami. Rád by tam býval udělal výstavu darovaných obrázků.
Naši japonští přátelé plánují rozdat zbylých 1.400 obrázků začátkem května. O jejich cestě do postižených oblastí a setkání s dětmi vás budeme informovat.
Pod koordinací české pobočky se do něj zapojily od roku 2004 děti z českých, slovenských, rakouských, slovinských a maďarských škol.
Fotografie indonéských dětí, které obrázky obdržely, se posílají zpět do českých škol, takže i naše děti si mohou uvědomit, že neštěstí i radost dětí ve vzdálené zemi se jich týká a že mohou pro ně něco konkrétního udělat. Projekt vznikl v reakci na špatný psychický stav dětí, které v průběhu katastrofy ztratily jednoho nebo oba rodiče. Manželka indonéského prezidenta vyzvala mezinárodní společenství k podpoře postižených dětí formou dopisů a kreseb, zaslaných jejich vrstevníky. Od roku 2004 se tohoto nevšedního projektu „Kreseb naděje“ zúčastnilo mnoho malých kreslířů, jejichž krásné malby obdrželi děti v mnoha zemích. Tento program bývá mnohdy spojen i s další humanitární pomocí poskytnutou školám ve formě vybavení a učebních pomůcek. V roce 2005 se předávání účastnil tým klaunů, který uspořádal devatenáct představení ve školách a provizorních táborech podél pobřeží Sri Lanky postiženého tsunami.
